přeskočit na navigaci ↓ | Grafická verze | [Textová verze]
LEMMA aneb měli jsme festival
Především je potřeba říci, že první ročník festivalu studentských filmů na FI mě nadchnul. Fakt, že pod rukama informatiků vzniklo deset vtipných snímků, mi připadá podobně neuvěřitelný jako možnost, že deset angličtinářů napíše operační systém.
Ale teď k samotnému pásmu: kratičký akční film Nedělní projížďka Luboše Lipinského byl dobrým úvodem. Honička s policejním vozem, důmyslné záběry s protáčejících se kol a dramatická filmová hudba rozehrály perfektní mini road movie.
Zcela jiným vtipem jiskřila Inženýrská balada Milana Šorma. Autorovi se podařilo pěkně sladit obraz i zvuk a to i za cenu malých prodlev v ději. Vybrané normalizační hity a poněkud ošuntělá laboratoř navodily atmosféru odpovídající názvu snímku.
Filosoficko-psychologický film Proč se nezabít?!? Libora Nenadála působil velmi sugestivně. Úvodní dopis na rozloučenou, monolog faráře podbarvený gregoriánským chorálem, zoufalý muž kouřící cigaretu v parku. Diváci museli se stístněným pocitem pozorovat záběry ze střechy výškové budovy tam dolů, kde to všechno má skončit.
Mrtvými se jen hemžil thriller Leoše Pola Z ráje do pekla. Mladý muž, který náhle přišel o všechno, kamarádi, kteří se ukázali nebýt tak úplně kamarády, padouch se špinavými nehty, dlouhé čekání a vzpomínky, které autor výborně zpracoval v osvědčeně černobílých obrazech. Nejvíce si však cením hudby, kterou autor vynikajícím způsobem oddělil jednotlivé postavy a jejich nálady, aby se nakonec apokalypticky setkaly.
Vnitřní monolog surrealistického hrdiny je film Procházka duhovým sadem autorů Dušana Hanuše a Martina Přikryla. Oč bizarnější situace vidí, tím skutečnější a snad i tragičtější jsou ve skutečnosti. Trainspottingová hudba a neobyčejné kombinace záběrů pozpátku způsobují divákovi onen surrealistický pocit, a to i bez přísad. Film získal třetí místo v divácké anketě.
Divadelní romance Jana Šoce vypráví o sólistce Národního divadla v Brně a milostném vzplanutí. Naivní výrazy herců podtrhují titulky s pravopisnými chybami, divák je roztomile přeslazen i sestříhanou hudbou, která bohužel působí poněkud nesouvisle. K cukrovce posluchači dopomůže i závěrečná Ódá na radost, celý snímek perfektně paroduje výtvory Daanoly Steelové a jí podobných.
Naproti tomu Mechanika Petra Vojtíška svědčila o vynikajícím scénáři. Mrazivá sci-fi o mladém muži neustále vydíraném předměty denní potřeby vyústila v překvapivou pointu. Pološílenou atmosféru černého pokoje se žlutou postelí podtrhla syntetická hudba.
Za nejlepší snímek považují videoklip Petra Lehkého The Top of the Morning. Přestože kategorie poetický film neslibuje akční děj, The Top of the Morning začíná vtipnou zápletkou se zajímavým rozuzlením. Děj ovšem opravdu není to nejpodstatnější, mistrovsky je zpracován obraz, kde se prolínají běžící postavy s letící vlaštovkou, a také vynikající hudba, především však souhra obrazu i zvuku, což je podstata dobrého filmu. V divácké anketě se film umístil na druhém místě.
Předposlední snímek Davida Makovského PoDiv - pohybové divadlo nás zavede do prostředí brněnské konzervatoře. V poněkud nespojitých útržcích vidíme výuku akrobacie a žonglování, herectví, irský step, modelování virtuální postavy, to vše lehce promíseno se záběry s divadla. Výsledkem je zajímavá dokumentární mozaika.
Závěr pásma patřil dobrodružného filmu Pavla Biera Konec kamarádů v Čechách. Film perfektně rozehrál zápletku dvou kamarádů odhodlaných zvítězit a postupné přerůstání v zaryté nepřátelství. Formou kroniky zachytil řadu drobností, které v ponorce lesem vytyčené trasy přerostly v otevřený boj. Film u diváků zaslouženě zvítězil. Tak co, stálo to za to?
Zuzana Popelková - Informagika číslo 8